Pro mne rok 1989 a léta, která následovala, symbolizuje Karel Kryl. Určitě nejsem sama. Chtěla jsem si nedávno koupit sborník jeho polistopadových textů s názvem Země lhostejnost. Nepodařilo se. K dostání nikde není. Ani u dobrých knihkupců, ani u konkurence, ani na internetu, ani v antikvariátech v Česku ani na Slovensku. Poslechla jsem si tedy alespoň pár z nich ze záznamu Českého rozhlasu. Jsou to texty, které jsou kritickým svědectvím své doby a které o ní vypovídají víc, než všechny komentáře a vzpomínky revolucionářů a našich porevolučních vůdců. Při bilancování polistopadové éry často zaznívá otázka, jak bylo možné nevidět to či ono. Jak se mohli lidé nechat opít rohlíkem. Karel Kryl před mnohým z toho, co dnes hořce konstatujeme a leckdo si nechce připustit, varoval. Dočetla jsem se, že Krylovy komentáře z počátku devadesátých let byly ochotny vytisknout jen dvě (sic!) regionální média. Moravskoslezský den a Znojemsko....A tak, chceme-li lépe pochopit, odkud a kam jsme za uplynulých třicet let došli, doporučuji vyhledat kromě Krylových textů i noviny z té doby, jak se o Karlu Krylovi tehdy psalo a jak se o něm mluvilo. Začervenají se jejich tehdejší autoři dnes? Nemyslím. To se budou raději ukazovat záběry obou našich velkých Karlů, jak z balkonu společně zpivaji statni hymnu. To se do našeho příběhu jistě hodí lépe. Těch třicet let opravdu není černobílých. To, co nás ale oněch třicet let provází, je černobílý pohled na svět a nedostatek toho, po čem Kryl volal a čemu se nezpronevěřil, i když se mohl nechat pohodlně unášet proudem. Kritického myšlení, odvahy a méně víry, že za nás prostě někdo něco zařídí a bude líp. Myslím, že to je naše největší polistopadové selhání a snad i odkaz, ke kterému se můžeme vracet v každodenní realitě, chceme-li se poučit a něco změnit.