Dům se staví od základu, ne od střechy. To by mělo platit i o českém zdravotnictví. Co je tím základem? Regionální nemocnice. Co je tou střechou? Velké molochy státních fakultních nemocnic se svými dalšími a dalšími centry specializovanější péče, která se sem stahuje z regionů. Snaha neustále podřizovat české zdravotnictví těmto velkým nemocnicím a nestarat se hlavně o základy, je pro české zdravotnictví dlouhodobě zhoubná. Co se stane s domem se zbytnělou střechou a chatrnými základy? Zkolabuje. To plati i o našem zdravotnictví. Vadí to někomu? Zřejmě ne.

Proč jsou regionální nemocnice nepostradatelné? Péče je v nich efektivnější a levnejší, individuální erudice větší než u řady velkých pracovišť, kde se o výkony dělí mnohem větší počet lékařů. Posuzovat by se měly v první řadě medicínské výsledky. Velká a menší pracoviště se v tom nijak zásadně neliší.

Regionální nemocnice nemají jen klíčovou roli pro dostupnost zdravotní péče v základních oborech, ale vzdělávají personál pro terén, tedy pro celý sektor ambulantních specialistů v daném spádovém území, optimalně na úrovni svého okresu. Nijak jinak než prostřednictvím vzdělávání v nemocnicích nespadne z nebe žádný ambulantní kardiolog, diabetolog, oční lékař, chirurg, neurolog, ortoped….atd, atd.

Když teče zdravotnictví do bot, najednou se začnou zopovědní rozhlížet po regionálních nemocnicích. Epidemie, pandemie, uprchlické krize, celé rozpadlé odbornosti, a když něco najednou zahapruje, zařídí to nemocnice. Veřejným nemocnicím stačí jeden pokyn, ne doprošování se u soukromých klinik a subjektů, kde ani kuře zadarmo nehrabe.

Tak jim aspoň neházejme klacky pod nohy. Meli bychom je chránit jako nepostradatelný pevný pilíř našeho zdravotnictví.

Nezřídka se naopak stává, že si velká pracoviště během povinných stáží vyhlídnou a šikovné mladé lékaře z regionů cíleně přetahují k sobě. A tak misto, aby vyšší fakultní pracoviště byla pro regionální zdravotnictví oporou, podrazí jim tim zcela bezohledně nohy. Celé nekolikaleté specializační vzdělávání dalšího mladého absolventa může v menší nemocnici začít od nuly znovu. Nedivím se nekonečné frustraci starších kolegů a kolegyň v těchto menších nemocnicích.

Příklady táhnou. Tak co třeba se podívat do sousedního a nám historicky blizkého Rakouska (Švýcarska, Německa, Francie…), kde je zdravotnictví založeno na malých nemocnicích, a kde se prokazatelně za personálně i ekonomicky nejefektivnější péči považuje péče v nemocnicích do 500 lůžek. Ve srovnatelně velkém Rakousku mají zhruba 300 regionálních nemocnic, u nás necelých 200. Jedna nemocnice v Rakousku připadá na cca 30tisic obyvatel. Zato jim stačí jen tři velké fakultní/univerzitní nemocnice. Jedna připadá na zhruba 2 miliony obyvatel. U nás je fakultních nemocnic neuvěřitelných dvanáct, z toho šest (!) v jen Praze a dvě v Brně. Po jedné má Ostrava, Olomouc, Hradec Králové a Plzeň. To je ta nadměrná střecha našeho zdravotnictví, s drolícími se základy. Jejich další rozmělňování bude mit na dostupnost péče nedozírné následky. Všichni to vědí.

Místo toho se jako medicína českého zdravotnictví podkopávají jeho základy, zatímco střecha dál bobtná.

Zvlášť, když na tzv. centra jsou vázány lepší úhrady za péči od pojišťoven a často i velmi hezké, na míru šité, dotace…