Tuto úvahu jsem napsala před pár dny. Včerejší zděšení okolo celosvětového výpadku IT systémů mne trochu předběhlo…

Asi budu nařčena ze zpátečnictví, a samozřejmě tomu vůbec nerozumím, ale k úvaze na téma, kam se řítíme s digitalizací všeho kolem nás, mne přivádí každodenní zkušenosti.

Digitalizace je velmi módní pojem a téměř to vypadá, jakoby nás měla spasit od všech neduhů našeho nedokonalého světa.

A tak příkaz doby zní, digitalizovat a když ne podobrém, tak nasadíme zákony, které ji prostě nařídí. Pokrok musí být…

Odpověď na otázku, zda všechno digitální, je skutečně o tolik lepší, nechám na osobní zkušenosti laskavých čtenářů. Někde zcela jistě, někde snad ano, jinde zcela jistě ne, některé věci samozřejmě zjednoduší, někde je spíš zkomplikují a co šlo dřív raz dva, najednou trvá podstatně déle a běda, pokud se něco zadrhne a ajťák není k sehnání. Příklady se najdou pro všechny varianty.

Téměř vždycky digitalizace ale znamená, že je nový systém podstatně dražší, jednou pořízené se musí už navždy obnovovat za sofistikovanější a tedy dražší modely, programy se musí permanentně aktualizovat a “apgrejdovat”, vystoupit z vlaku fakticky nejde.

O úspoře personálu v tom hlavním, co dosud ta či ona organizace dělala, třeba ve státní správě, zdravotnictví nebo čemkoliv jiném, se dá s úspěchem pochybovat. Naopak, kde je ale rozhodně potřeba stále vic lidí, jsou IT oddělení. A to je nadělení. Protože, jak jinak, nejsou lidi. A pokud jsou, tak je přeplácejí firmy, které na to mají. Potřebují je ale všichni.

A to ještě není všechno, když tedy všechno digitalizujeme a propojujeme, přichází další level této počítačové hry, a to kybernetická bezpečnost. Do každého systému se dá nabourat, údajně jsou tak už i od počátku naprogramované. Nevím. Zlí jazykové tvrdí, že je to proto, aby se mohly neustále vylepšovat a bezpečnost ještě lépe zabezpečovat, a tento zabezpečovací business nabíral model jako perpetum mobile…jo, ochrana Vaší organizace a Vašich dat bude něco stát. A to něco bude hodně. Na kolik si Vaše data ceníte?

A kdo se ptá? Hacker nebo kyberbezpečnostní agentura? Přiznám se, aniž bych se chtěla někoho dotknout, že se mi neodbytně vrací vzpomínky na devadesátá léta. Tehdy prý chodili po nově otevřených soukromých obchůdcích nebo třeba hospodách zvlaštní pánové, kteří nabizeli ochranu za určitou částku. Lépe bylo zaplatit….

Je naivní bojovat proti digitalizaci jako fenoménu doby, ale vždycky by mělo platit, že na prvním místě má být její uživatel. Tomu má technika sloužit. Má práci lidem v první řadě ulehčit, zjednodušit, zrychlit a zlevnit. Ne obráceně, dělat z uživatelů na milost odevzdané a věčně frustrovné sluhy techniky.