První část našeho povidání s kolegou MUDr. Richardem Kremlem se věnovala nelékařským zdravotnickým profesím. Teď se jeho otázky týkaly tématu vzdělávání lékařů. Tady jsou mé odpovědi.



Jak vidíš problematiku vzdělávání lékařů, z pohledu nemocnic a zařízení, které kraj zřizuje?

Je to balík problémů, který začíná u lékařských fakult a pokračuje plynule do období po škole, kdy se z absolventů vychovávají specialisté svého oboru.



Když začneme počtem absolventů lékařských fakult, je jich dostatek?

I když se počty studentů na lékařských fakultách v posledních letech zvedly, velká část je jich ze zahraničí a do českého zdravotnictví po škole vůbec nenastoupí. To se týká hlavně lékařských fakult na Moravě. Bohužel mám obavy, že to nikoho odpovědného neezajímá, což se snažím změnit.



Jak velký problém je, že v kraji není lékařská fakulta?

Určitě je to handicap, který máme společný s ostatními kraji, kde lékařské fakulty nejsou. (V České republice je osm lékařských fakult, z toho tři v Praze). Potíž je, že do fakultních nemocnic se povinným nastavením koncentruje velká část post-graduálního vzdělávání. A to samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost odlivu zdravotníků mimo kraj. Hodně studentů se snaží zůstat ve velkých městech, kde si za studií zvykli. A k tomu musí všichni lékaři projít specializačním vzděláváním, takže jsou opět vystavení přetahování do fakultních nemocnic. Systém vzdělávání je navíc složitý a je nastaven spíš pohledem fakultních nemocnic, než aby vycházel vstříc potřebám základního stavebního kamene zdravotnictví, což jsou nemocnice okresního typu.

Myslím, že řada pamětníků vzpomíná na dobu, kdy tuto agendu zaštiťoval IPVZ…

Ano, souhlasím, že Institut postgraduálního vzděláváni ve zdravotnictví (IPVZ) zajišťoval ve své době funkční systém, kdy bylo jasné co má kdo, kdy a kde absolvovat bez složité administrativy.



Předatestační vzdělávání lékařů není zadarmo….

To tedy není. Za specializačni vzdělávání jednoho lékaře zaplatí menší nemocnice stovky tisic až několik milionů korun. Nejen za povinné kurzy a několikaměsíční stáže na tzv. vyšších pracovištích, ale současně platí během této doby i mzdu chybějícího lékaře v domácí nemocnici, cestovní náhrady, ubytování, atd. Jeho práci musí zastat kolegové. Tyto náklady velké fakultní nemocnice nemají. Podle mne je tento systém nefér vůči menším nefakultním nemocnicím. Stát by je měl naopak podporovat a vzdělávání v co největší míře umožnit tam, kde mladí lékaři reálně pracují.



Odborné společnosti a fakultní nemocnice, které systém nastavují a vyhovuje jim, změnám asi moc nakloněny nebudou…

Nikdo určitě nechce snižovat faktické nároky specializačního vzdělávání, ale je nutné si otevřeně říct, jestli to nejsou požadavky spíš formální. Prosté setrvání mladých lékařů na vyšším pracovišti neznamená automaticky prohlubování odborné erudice. Ptám se, jestli se dlouhými stážemi ve fakultních nemocnicích “elegantně” neřeší spíš personální situace klinik? Zda nemocnice neplatí za své lékaře povinné specializační stáže, ale přitom tady lékaři často dělají týdny a měsíce naprosto tytéž výkony jako doma. Neslouží náhodou jako levná pracovní síla?

To by chtělo možná nějakou anketu mezi samotnými lékaři o tom, jak skutečně vypadaly jejich praxe…..

Mělo by být jasně dáno, co má být výsledkem těchto stáží. Upřímně, velmi bych se přimlouvala, aby naopak kolegové z fakultních nemocnic jezdili na stáže na periferii a přímo v místě prováděli pedagogickou činnost, protože i pro ně by mělo být důležité získat zpětnou vazbu. Aby se seznámili se systémem práce na periferii.



Jak se na výchově svých nástupců podílejí zdravotníci z terénu, tedy praktici, pediatři, ambulantní specialisté?

Myslím, že méně než by bylo zapotřebí. Pak se, bohužel, není čemu divit, když nemají komu předat svou praxi, když se rozhodnou skončit třeba z důvodu plánovaného odchodu do důchodu. A pokud ukončí péči bez náhrady, najednou se ocitne bez lékaře třeba dva tisíce občanů. Problém se přenáší na zbývající kolegy, nemocnice, pojišťovny...



Jak se k tomu staví pojišťovny? Je to přece jejich zájem mít s kým nasmlouvat péči svým pojištěncům.

Opět souhlasím. Podle mne by se o vzdělávání lékařů v zájmu svých pojištěnců měly opravdu významně zapojit i zdravotni pojišťovny. Nemohou jen vyčkávat, jestli se někdo přihlásí do vyběrového řízení. Tato jejich aktivita v území mi opravdu chybí.

V každém případě nemocnice musí počítat s tím, že prostě vychovávají zdravotníky nejen pro vlastní provoz, ale i pro terén. Nalehavě potřebujeme státem garantovaný SYSTÉM generační obměny zdravotníků. Jinak se bude přetahovaná o zdravotniky stupňovat. Stát tady dlouhodobě selhává a nekoná. Z periferie je jiná perspektiva než z fakultních nemocnic. Osvícení zástupci nemocnic i privátní zdravotníci chápou, že žádný prvek systému neplave ve vzduchoprázdnu a že spolupráce mezi školami a nemocnicemi, mezi privátní sférou a lůžkovými zařízeními, je základem kvalitní péče v regionu.