81, 78, 72, 71, 69, 68, 68, 67, 67, 67, 66, 66, 65, 65, 65,….To bohužel, nejsou čísla loterie, ale pro představu věk některých všeobecných praktických lékařů na Kroměřížsku.

V celém okrese Kroměříž působí něco přes 50 praktických lékařů, z toho je pouhých 14 mladších padesáti let a pětadvacet již dovršilo šedesátku.

Buďme vděčni za každého z nich. Pokud by se všichni, kteří mají důchodový věk, rozhodli své praxe ukončit ze dne na den, systém primární péče by se rozpadl. Situace v celém Zlínském kraji, ale ani v ostatních krajích České republiky není o mnoho lepší, problém mají zejména periferní oblasti, menší města a obce. Situace je katastrofální i u praktických lékařů pro děti a dorost, o zubním lékařství ani nemluvě. Krajský úřad eviduje dlouhodobě karty 64 tisíc občanů Zlínského kraje bez stomatologické péče. V celé České republice jsou to údajně až dva miliony lidí.

Byť je každý sektor specifický, faktem je, že chybějící systém generační obměny, včetně nasteveného vzdělávání i nedůslednost v zajištění dostupnosti zdravotní péče napříč republikou, nás dovedly až sem. Čím více lékařů odchází a noví nejsou, tím je nervozita větší. Samosprávy vymýšlejí všemožná lákadla, neviditelná ruka trhu roztáčí motivační spirálu bez konce.

Co na to pojišťovny, které odpovídají za místní a časovou dostupnost péče svým pojištěncům? Co na to stát, potažmo ministerstvo zdravotnictví? Co na to ministerstvo školství? Co na to odborné společnosti a profesní sdružení? Návrhy? Řešení? Nebo má být nedostupnost primární péče onou vzývanou motivací pacientů ke starosti o vlastní zdraví a vedoucí je ke zdravému životnímu stylu? Věřím, že snad ne.

Něco se dá jistě udělat bez velkých legislativních změn, snad jen dobrou vůlí pojišťoven. Třeba aktuální servis pojištěncům ohledně skutečně registrujících lékařů. Perfektní přehled o situaci a očekávaném vývoji u praktických lékařů v regionu na příštích pět let a aktivní pomoc s výchovou budoucích kolegyň a kolegů. Motivační příplatky za působnost v hůře dostupných regionech nebo regionech s nepříznivou demografickou strukturou. (Což by se dle mého názoru mělo aplikovat i u lůžkové péče)

Tohle mohou udělat pojišťovny a některé se o to začínají snažit, konkrétně Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra motivační program pro praktické lékaře, který se týká ukončených praxí a periferních regionů nedávno představila. Je ale potřeba tento aktivní přístup vyžadovat po všech pojišťovnách, zejména té největší, tedy po Všeobecné zdravotní pojišťovně. Požádala jsem o to vedení VZP a nedostupnost primární péče jsem požádala zařadit jako téma na jednání zdravotnické komise Asociace krajů. Více lékařů ze dne na den mít nebudeme, ale bavme se seriózně o počtech absolventů, kteří opouštějí lékařské fakulty do českého zdravotnictví. Jsou-li lékaři koncentrováni ve velkých městech, je třeba motivovat jejich působení na periferii. Co říct k situaci mají i lékaři, kteří regionu zůstávají. Věřím, že jim záleží na tom, jak bude péče v terénu vypadat. Každý lékař, který bez náhrady ukončí svou praxi, znamená větší nápor na ostatní a na ambulance nemocnic.

Pojďme praktikům pomoci, aby ubylo zcela zbytečné papírování a měli více času postarat se o pacienty. Je pracovnělékařská (tzv. závodní) péče opravdu nutná v tomto rozsahu? Jsou nezbytná všechna potvrzení, která se formálně vyžadují pro tisíc různých činností?

A poslední bod. Vzdělávání. Průchod do systému se musí zásadně zjednodušit. Stejně jako nastavení a počet tzv. rezidenčních míst. Jsem přesvědčena o tom, že to by systému primární péče spolu s aktivní politikou pojišťoven pomohlo.

Opravdu nemáme čas!