Vážená paní předsedající, já budu mluvit podobně jako kolegyně Róża Thun und Hohenstein, které bych chtěla zároveň poděkovat za spolupráci na tématu, které se podle mého názoru dotýká podstaty toho, čemu říkáme demokratický deficit Evropské unie. Nejde o nic menšího než o způsob komunikace mezi evropskými institucemi a evropskými občany a o jejich zapojení do rozhodování a formování evropských politik. Jistě lze nalézt i pozitivní kroky, jakými se stala například evropská občanská iniciativa. Pokud však hovoříme o veřejných konzultacích jako o způsobu zapojení běžných občanů, menších neziskových organizací či veřejné správy, je úsilí Evropské komise skutečně nedostatečné a formální, pokud tedy stojíme i o hlasy běžných občanů, nejen velkých organizovaných zájmových skupin. Veřejné konzultace jsou běžně zveřejňovány převážně pouze v angličtině, jsou příliš komplikované a hlavně, většina občanů o možnosti připomínkovat vznikající legislativu vůbec neví. Je opravdu dostačující vyvěsit kdesi na stránkách Komise na pár týdnů veskrze technický dokument o desítkách stran a po uplynutí vymezeného časového úseku považovat cíl zapojení občanů, tedy základního elementu přímé demokracie v EU, za splněný? Jsem přesvědčena, že tomu tak není. A snadno dohledatelná čísla mi dávají za pravdu. Single Market Act je považován za jeden z nejdůležitějších dokumentů budoucnosti jednotného trhu. Během čtyřměsíčního konzultačního období jej dle údajů Komise okomentovalo v rámci veřejných konzultací „celých“ 248 občanů z celé EU. A výsledek této konzultace? Právě dialog s občanskou společností byla kategorie, kterou občané identifikovali jako nejdůležitější z celkem 50 Komisí představených prioritních akcí. Je to přirozené, protože právě občané jsou těmi, kteří jsou výslednou legislativou bezprostředně ovlivněni. Výzva k lepší komunikaci zazněla i na loňském Fóru o jednotném trhu v Krakově, kdy se veřejnost mohla aktivně účastnit debaty o budoucnosti jednotného trhu. A jaká je tedy situace dnes, 11. června 2012? K dnešnímu dni nabízí Komise 23 veřejných konzultací. Dalo by se říci, že jediným jejich společným znakem je angličtina. Dalšími kritérii se totiž liší. Některé lze vyplnit dotazníkem, jindy musí občan sepsat své připomínky do e-mailu. Liší se rozsah průvodních dokumentů opět vesměs v angličtině, doba, po kterou jsou konzultace otevřeny, jejich grafická podoba atd. Jsem přesvědčena, že zpřístupněním veřejných konzultací ve všech úředních jazycích, zlepšením jejich dostupnosti a srozumitelnosti a sjednocením jejich pravidel dosáhneme zvýšené a odpovídající participace, jakou si konzultace podle mého názoru zaslouží. Považuji to za krok nejen ke zvýšení transparentnosti rozhodovacího procesu, ale také za cestu k posílení základních občanských práv Unie. A mimochodem, ze strany Komise by to byl i pěkný dárek k nadcházejícímu Evropskému roku občanů.