Pane předsedající, dunajská strategie představuje již druhou makroregionální strategii, která má podpořit spolupráci na území se společnými znaky a sdílenými výzvami. Určitě se shodneme na tom, že hlavním cílem by mělo být zajištění udržitelného rozvoje, pracovních míst a prosperity v Podunají. Mělo by tak být učiněno s maximálním využitím již existujících nástrojů a politik. Plně proto podporuji tzv. zásadu 3 „ne“, tedy „ne“ zbytečné byrokracii, „ne“ novým institucím a „ne“ novým či dodatečným finančním zdrojům. Zároveň s těmito cíli však vyvstává konkrétní otázka na Komisi. Jak za těchto podmínek zajistí, aby byla strategie řádně převedena do praxe? Zejména regionální a komunální úroveň ve spolupráci s neziskovým sektorem musí v rámci principu subsidiarity sehrát důležitou roli. Tyto úrovně by spolu měly účinně spolupracovat a jejich činnost by měla být monitorována a vyhodnocována ze strany Komise. Implementace by se měla řídit akčním plánem Komise. Připravuje však Komise také nějakou zkrácenou a srozumitelnější verzi tohoto dokumentu, která by poskytla hlavní praktické výhody této strategie přímo občanům a místní a regionální veřejné správě? A poslední dotaz: jaká je možná návaznost dunajské strategie na nový finanční rámec 2014–2020? Existuje nějaký přesah?