Vážený pane komisaři, vážené kolegyně a kolegové, Evropská unie prožívá v posledních letech určitou krizi důvěry svých občanů. Jedním z jejích projevů je i velmi nízká volební účast ve volbách do Evropského parlamentu vyplývající z rozšířeného pocitu, že občan nemůže svým hlasem dění v Evropské unii nijak ovlivnit. Proto opravdu vítám možnost občanské iniciativy, kterou občanům EU otevírá Lisabonská smlouva, a v této souvislosti i veřejnou konzultaci s Komisí a zveřejněnou zelenou knihu, jak konkrétně možnost občanské iniciativy uvést do života. S většinou návrhů v zelené knize v zásadě souhlasím. Pokud však podáváme pomocnou ruku, nesmíme se současně obávat, že ji občané EU přijmou. Proto, pokud nám jde o maximální dialog s občany, považuji některá omezující opatření za příliš striktní. Jde zejména o minimální počet členských zemí, ze kterých pocházejí občané podepsaní pod iniciativou, a definici tzv. podstatného počtu zemí. Navrhovaná 1/3 zemí, tzn. v současné době 9, je dle mého názoru pro případné iniciativy odrazující a prakticky nereálná. Snížení tohoto počtu na 20 % bych považovala za vstřícný krok směrem k občanské veřejnosti Evropské unie, který bude vnímat např. také zvyšující se důraz na úlohu makroregionů na tvorbu evropských politik. A proč ne?