Když se po vlnách covidu na přelomu zimy a na jaře loňského roku rozhodla vláda, že přispěje zdravotníkům na regeneraci sil v lázních, byl to dobrý počin a dobrá myšlenka. Mířila tam, kam měla.

(Mimochodem, ve Zlínském kraji jsme byli průkopníky voucherů pro zdravotníky a zaměstnance sociálních služeb).

Vraťme se ale ke státem podporovaným lázeňským pobytům a problémům, které z dobré myšlenky udělaly zdroj naštvanosti a pocitu méněcennosti pro zdravotníky v jiných než státních zařízeních.

Potíž je v tom, že ti, kteří drželi chod odděleni, když byla plná pacientů a doháněla se odložená péče se jaksi nemohli na dovolených do konce roku vystřídat a tak lázeňské pobyty nevyužili. Nevyužité dotace na lázně musely nemocnice po novém roce vrátit státu. Říkalo se sice, že stát vypíše dotace v letošním roce znovu, aby o ně zdravotníci nepřišli, ale chyba lávky, s novým rokem přišla nová vláda a ta řekla ne.

Dotace na nevyčerpané lázně ale musely vrátit jen nestátní nemocnice (což jsou i naše nemocnice v kraji). Z dostupných čísel vyplývá, že do lázní mohla odjet necelá třetina z těch, kteří na ně měli nárok.

Jistě, řeknete si, když nejeli, tak je to jejich chyba. Ale ono to tak úplně není. Ono totiž třeba nebylo kdy. Po létu přišla podzimní vlna, další absence a karantény, prostě se to nedalo stihnout. A proč se nevracely peníze i ze státních nemocnic a jejich zdravotníci mohou pobyt v lázních na rozdíl od zdravotníkům v našich nemocnicích stále využívat? Inu formalita. Protože stejné peníze na stejný účel se jednou jmenují dotace a podruhé provozní příspěvek.

Nedivím se zdravotníkům z našich nemocnic, že jsou naštvaní. Je to nespravedlivé a proto vyzývám vládu, podobně jako jsme to udělali na krajské tripartitě, aby tuhle facku mnoha zdravotníkům napravila aspoň v rámci rozpočtu pro příští rok.