Současná pravidla diktují ti velcí. Drobní zemědělci a malí výrobci na to často doplácí, a pokud chtějí prodat, musí se těmto pravidlům přizpůsobit.

Bojuji proto za spravedlivější rozložení sil mezi velkými podniky a těmi malými, mezi výrobci i prodejci. Chci zamezit zneužívání dominantního postavení a omezit dopady nekalých obchodních praktik.

Podařilo se mi prosadit úplně první zákon proti zneužívání významné tržní síly na úrovni EU. Našim zemědělcům to přinese větší vliv ve vyjednávání.

Čeští zemědělci nesmí hrát v Evropě druhé housle tím, že budou vystaveni nekalé cenové konkurenci ze zahraničí. V jejich zájmu jsem proto připomínkovala také nová pravidla společné zemědělské politiky.

V Evropě i doma musíme vytvářet podmínky pro to, aby české zemědělství zůstalo trvale udržitelné.

Za velký problém považuji všudypřítomný tlak na cenu. Není možné, aby zemědělci a malí výrobci museli díky cenovému diktátu omezovat investice a inovace, šetřit na mzdách, zhoršovat pracovní podmínky pro sebe a své zaměstnance nebo používat horší suroviny a tím snižovat kvalitu svých výrobků.

Je nutné otevřít otázku distribuce marží. Musíme nastavit taková pravidla, aby ceny potravin pro spotřebitele odpovídaly výrobní ceně a přiměřenému zisku všech zapojených článků řetězce. Není přece možné, aby český zemědělec dostal almužnu, zákazník se nedoplatil a veškerý zisk odtekl pryč.

Pozornost chci věnovat i privátním značkám. Velký nárůst vlastních značek supermarketů má pro spotřebitele některé výhody, ale již ve střednědobém horizontu může podíl na trhu v kategorii výrobků prodávaných pod vlastní značkou ohrozit zemědělsko-potravinářský průmysl. To by omezilo výběr a zvedlo cenu pro zákazníka.