Za rok budou krajské volby a tak se po čase nadějeme opět zvýšené
aktivity uchazečů o voličskou důvěru. Bude se projevovat objevením a
překotným zájmem o tu či onu problematiku. Proč ne, to k volbám patří.
Nakolik bude onen zájem pro lidi uvěřitelný, to už je věc souboje mezi
paměti voličů a produkty volebních PR agentur. Na druhou stranu,
předvolební doba je také příležitost pro ty, kteří budou předmětem
takového zájmu, zvednout a poukázat na problémy, nad kterými si jaksi v době mezi volbami nezbývá čas vzpomenout (nebo se dokonce činí pravý opak).
Nabízím jedno takové téma.
Před několika málo týdny jsme oslavovali 15let od založení Poradenského
centra pro sluchově postižené v Kroměříži. Na Neslýchaně zábavném
večeru se vystřídali představitelé měst i kraje, děkovalo se za činnost i
za její podporu. To je určitě dobře. Ale pak tady máme ony všední dny,
které jsou přece tím hlavním, o co má jít, kde se mají odstraňovat
bariéry, kterých je prostě stále moc.
Třeba v nemocnicích. Nevím,
nakolik je to provozně skutečně komplikované, ale nešlo by se zamyslet
nad tím, že třeba neslyšící, ale i třeba starší lidé prostě neslyší nebo
nerozumí pokynům, pokud nevidí toho, kdo k nim mluví? Už na ambulanci
nemusí slyšet, že jsou na řadě. Nemusí slyšet dobře to, co mají dělat.
Nadechnout, vydechnout, nedýchat. Nemusí slyšet ani takovou zdánlivě
banální věc jako je bzučák u dveří. Slyšela jsem, bohužel, mnoho
obdobných příkladů.
Poradenské centrum odpovědným jistě dokážet pomoci najít vhodné řešení.
Okresní nemocnice jsou, jak víme, v majetku kraje. Politické
reprezentaci by slušelo, kdyby se bariérám v nemocnicích věnovala jako
tématu, které má pro mnoho našich spoluobčanů velký význam, byť to
nejsou zrovna moderní přístroje, při jejichž pořízení se stříhá páska a
cvakají fotoaparáty.
Tak co třeba dát takový slib občanům, co hůř slyší?
Díky předem za kladné vyřízení této žádosti...