Jak je na tom Česká republika s kvalitou potravin v porovnání s ostatními zeměmi EU?

Jsem

ráda, že téma kvality potravin ještě občas nějaká média zajímá. Zde je

můj nedávný rozhovor pro Euroactiv a pro úplnost přidávám i původní

otázky a mé odpovědi na ně.

https://euractiv.cz/section/evropske-finance/news/cesi-se-uci-nakupovat-kvalitnejsi-potraviny-na-cenu-jsou-vsak-stale-citlivi/?fbclid=IwAR39EnqqXtv6e6nl40nZRQOUy8lStD9983qSqrCF1NlMG8qvfu33D8I4CP4

Jak je na tom Česká republika s kvalitou potravin v porovnání s ostatními zeměmi EU?

Na takto obecně položenou otázku je těžké odpovědět. Vždy bude záležet

na konkrétní potravině. Jistě se u nás dají koupit potraviny ve špičkové

kvalitě, ale bohužel i potraviny, jejichž kvalita je pochybná. Konec

konců, příklady, které se občas dostanou do médií, jsou toho důkazem. Z

osobní zkušenosti například při nakupování v sousedním Rakousku vnímám

rozdíl, pokud jde o šíři sortimentu nebo čerstvost. A to ve prospěch

spotřebitelů v Rakousku. Určité rozdíly mezi zásobováním různých

prodejen stejných řetězců vidím v rámci ČR, ale nemám k dispozici tvrdá

data.

Zvykli si Češi nakupovat kvalitnější potraviny, mají k tomu tendenci?

Myslím, že zde by stálo za to, udělat rozsáhlou analýzu, abychom se

vyhnuli různým klišé. Jde samozřejmě jednak o cenovou politiku

obchodníků, výši marží u různých druhů potravin a také o kupní sílu

obyvatel. Můžeme se podívat, jakou skutečnou hodnotu lidé za své peníze

nakoupí, tedy o poměr cena vs. kvalita. Přímá úměra, tedy kvalitní

potravina rovná se automaticky drahá potravina, jak ukázala i různá

testování, zde neplatí. Pokud se zlepší kvalita na straně nabídky, najde

to odezvu i u spotřebitelů. Pokud je ale spotřebitel ve své volbě

omezen, těžko lze hovořit o tendencích spotřebitelů.

Tlačí někdo

systematicky na zvyšování kvality potravin (nějaká instituce či

projekt), nebo jde především o věc nabídky a poptávky, podle kterých se

trh mění?

Pokud jde o bezpečnost potravin, tady jsou na úrovni

národní i v rámci vnitřního trhu EU kompetence jednoznačně dány. Kvalitu

potravin ve smyslu například dvojí kvality systematicky nikdo dosud

nesleduje, tzv. Společné výzkumné centrum a jejich testování, které bylo

nedávno publikováno, je jen velmi dílčí odpovědí na problém dvojí

kvality a jeho dlouhodobé řešení. Za systémové řešení nepovažuji ani

tzv. Vysoké fórum pro fungování potravinového řetězce, kde jsou

zastupeni různí aktéři a diskutují různá témata, avšak bez závazných

opatření. Pak jsou zde samozřejmě různé dílčí iniciativy, vycházející z

různých doporučení odborných společností například ke složení potravin,

za různými iniciativami stojí často také byznys.

Jakou roli hrají zahraniční obchodní řetězce, napomáhají k postupnému zvyšování kvality, nebo naopak?

Úkolem obchodních řetězců, jako u každé obchodní společnosti, je

vydělávat a tvořit zisk. To je obecně odpověď na Vaši otázku. Obchodní

řetězce jsou silnými hráči v potravinovém řetězci a mohou sehrát

pozitivní i negativní roli, ať již tlakem na cenu nebo stanovením

podmínek pro své dodavatele.

EU se až v poslední době začala

intenzivněji zabývat tématem dvojí kvality potravin, to se ovšem týká

jen malého procenta všech potravin. Jak velký vliv mají unijní instituce

a pravidla EU na kvalitu potravin v zemích obecně? Bezpečnost potravin

se řeší (např. skrze europarlamentní výbor ENVI), ale jak je to s

tématem kvality?

Dvojí kvalita je definovanou konkrétní nekalou

obchodní praktikou, je klamáním spotřebitelů, na což jsem upozorňovala

od počátku svých aktivit a návrhů řešení ve věci dvojí kvality. Proto

jsem dvojí kvalitu přinesla do Výboru pro vnitřní trh a ochranu

spotřebitelů, protože ten je zodpovědný za pravidla fugování vnitřního

trhu. Netýká se ale jen potravin. Evropská komise, bohužel, dlouhodobě

problém ignorovala. Problém dvojí kvality by neměl být vnímán jako útok

na Evropskou unii, ale jako volání po férovém fungování vnitřního trhu,

za což je Evropská komise odpovědná. Jaké k tomu zvolí nástroje je na ní

a pokud jde o legislativu, tak také na Evropském parlamentu a Radě.

Selhání v této oblasti pak přirozeně povede k řešením, která si budou

jednotlivé státy pro ochranu svých spotřebitelů přijímat každý zvlášť.