Jsem
ráda, že téma kvality potravin ještě občas nějaká média zajímá. Zde je
můj nedávný rozhovor pro Euroactiv a pro úplnost přidávám i původní
otázky a mé odpovědi na ně.
Jak je na tom Česká republika s kvalitou potravin v porovnání s ostatními zeměmi EU?
Na takto obecně položenou otázku je těžké odpovědět. Vždy bude záležet
na konkrétní potravině. Jistě se u nás dají koupit potraviny ve špičkové
kvalitě, ale bohužel i potraviny, jejichž kvalita je pochybná. Konec
konců, příklady, které se občas dostanou do médií, jsou toho důkazem. Z
osobní zkušenosti například při nakupování v sousedním Rakousku vnímám
rozdíl, pokud jde o šíři sortimentu nebo čerstvost. A to ve prospěch
spotřebitelů v Rakousku. Určité rozdíly mezi zásobováním různých
prodejen stejných řetězců vidím v rámci ČR, ale nemám k dispozici tvrdá
data.
Zvykli si Češi nakupovat kvalitnější potraviny, mají k tomu tendenci?
Myslím, že zde by stálo za to, udělat rozsáhlou analýzu, abychom se
vyhnuli různým klišé. Jde samozřejmě jednak o cenovou politiku
obchodníků, výši marží u různých druhů potravin a také o kupní sílu
obyvatel. Můžeme se podívat, jakou skutečnou hodnotu lidé za své peníze
nakoupí, tedy o poměr cena vs. kvalita. Přímá úměra, tedy kvalitní
potravina rovná se automaticky drahá potravina, jak ukázala i různá
testování, zde neplatí. Pokud se zlepší kvalita na straně nabídky, najde
to odezvu i u spotřebitelů. Pokud je ale spotřebitel ve své volbě
omezen, těžko lze hovořit o tendencích spotřebitelů.
Tlačí někdo
systematicky na zvyšování kvality potravin (nějaká instituce či
projekt), nebo jde především o věc nabídky a poptávky, podle kterých se
trh mění?
Pokud jde o bezpečnost potravin, tady jsou na úrovni
národní i v rámci vnitřního trhu EU kompetence jednoznačně dány. Kvalitu
potravin ve smyslu například dvojí kvality systematicky nikdo dosud
nesleduje, tzv. Společné výzkumné centrum a jejich testování, které bylo
nedávno publikováno, je jen velmi dílčí odpovědí na problém dvojí
kvality a jeho dlouhodobé řešení. Za systémové řešení nepovažuji ani
tzv. Vysoké fórum pro fungování potravinového řetězce, kde jsou
zastupeni různí aktéři a diskutují různá témata, avšak bez závazných
opatření. Pak jsou zde samozřejmě různé dílčí iniciativy, vycházející z
různých doporučení odborných společností například ke složení potravin,
za různými iniciativami stojí často také byznys.
Jakou roli hrají zahraniční obchodní řetězce, napomáhají k postupnému zvyšování kvality, nebo naopak?
Úkolem obchodních řetězců, jako u každé obchodní společnosti, je
vydělávat a tvořit zisk. To je obecně odpověď na Vaši otázku. Obchodní
řetězce jsou silnými hráči v potravinovém řetězci a mohou sehrát
pozitivní i negativní roli, ať již tlakem na cenu nebo stanovením
podmínek pro své dodavatele.
EU se až v poslední době začala
intenzivněji zabývat tématem dvojí kvality potravin, to se ovšem týká
jen malého procenta všech potravin. Jak velký vliv mají unijní instituce
a pravidla EU na kvalitu potravin v zemích obecně? Bezpečnost potravin
se řeší (např. skrze europarlamentní výbor ENVI), ale jak je to s
tématem kvality?
Dvojí kvalita je definovanou konkrétní nekalou
obchodní praktikou, je klamáním spotřebitelů, na což jsem upozorňovala
od počátku svých aktivit a návrhů řešení ve věci dvojí kvality. Proto
jsem dvojí kvalitu přinesla do Výboru pro vnitřní trh a ochranu
spotřebitelů, protože ten je zodpovědný za pravidla fugování vnitřního
trhu. Netýká se ale jen potravin. Evropská komise, bohužel, dlouhodobě
problém ignorovala. Problém dvojí kvality by neměl být vnímán jako útok
na Evropskou unii, ale jako volání po férovém fungování vnitřního trhu,
za což je Evropská komise odpovědná. Jaké k tomu zvolí nástroje je na ní
a pokud jde o legislativu, tak také na Evropském parlamentu a Radě.
Selhání v této oblasti pak přirozeně povede k řešením, která si budou
jednotlivé státy pro ochranu svých spotřebitelů přijímat každý zvlášť.