Vláda ještě neschválila jméno nového eurokomisaře. Rozhodnout má v
srpnu. Původní favoritkou byla stávající eurokomisařka Věra Jourová,
jméno však dosud nepadlo a tak se začíná spekulovat i o jiných
kandidátech.
Komisaři se od našeho vstupu do EU měnili zatím
vždy po uplynutí svého funkčního období. Ať to byl Pavel Telička,
Vladimír Špidla nebo Štefan Fülle, každý z nich byl eurokomisařem v
jedné komisi, byť Pavel Telička jen několik měsíců mezi naším vstupem do
EU a řádnými volbami do Evropského parlamentu v roce 2004. Protože jde o
politickou funkci bez záruky pokračování, musel se s koncem svého
působení každý z nich smířit, byť s trochou té vnitřní hořkosti, ať
vyřčené nahlas nebo potichu.
Funkce eurokomisaře je zvláštní,
protože současně plní vícero rolí. Jde o pozici, která odráží
vnitropolitickou situaci v dané zemi, protože nominace je v rukou
úřadující vlády a ta bude těžko nominovat někoho zcela mimo svůj dosah.
Současně bude mít vliv na politické uspořádání Evropské komise jako
celku, protože to se pak může promítat i do různých politik a návrhů a
také do vztahů s Evropským parlamentem. Budou převládat komisaři hłásící
se k lidovcům, socialistům, liberálům? To vše se počítá. Komisař však
musí splňovat ještě další kritéria. To jazykové je, řekla bych, spíše
samozřejmostí, o které snad nemá ani smysl mluvit, byť někteří komisaři
svůj počáteční handicap musí horko těžko dohánět. Očekává se však od
nich i jistá míra odbornosti ve svěřené oblasti. Před formálním slyšením
tak musí svou agendou dosud nepolíbený/á komisař či komisařka doslova
našprtat klíčovou legislativu, základní politiky a kontroverzní body,
znát záludnosti a také třeba kdo je kdo v příslušném výboru Evropského
parlamentu, který nakonec (ne)musí dát kandidátovi na eurokomisaře
zelenou. Pokud zvládne tuhle domácí úlohu, má na zbytek volebního období
do velké míry vystaráno, protože v ten moment otěže přebírají oni
legendární, nikým nevolení úředníci Evropské komise, kteří doprovází
svého komisaře doslova na každém kroku a připravují veškeré podklady.
Pro vlastní iniciativu komisaře samotného věru mnoho místa nezbývá. Čím
více je ve svěřené oblasti daný komisař zběhlý, tím více si vlastního
prostoru, jinými slovy vlastního názoru, může vydobýt, ale ani tak jeho
vlastní roli nelze příliš přeceňovat. V každém případě platí, že každý
návrh směrnice či nařízení ze strany Evropské komise musí projít jak
přes souhlas členských států, tak přes Evropský parlament a konečný
výsledek je tedy závislý na nich. Sám eurokomisař či eurokomisařka
neudělá nic.
Eurokomisař je také viditelným reprezentantem
vlastního státu v EU a v poslední době je také tendence prezentovat
eurokomisaře jako hlavní vyslance či mluvčí EU ve svých zemích. Doma se
od něj očekává, že bude bránit národní zájmy. Kolik neoficiálního
prostoru pro lobbing za různé zájmy přicházející z domova si ten který
eurokomisař udělá, byť to podle všech psaných regulí a kodexů dělat ani
nemůže, to je poněkud šedá zóna, kam slunce příliš nesvítí.
V
debatách o novém komisaři či komisařce bych nepanikařila a počkala s
jeho či její nominací na vyjednávání o portfoliu, které musí za ČR vést
premiér. Vzhledem k tomu, že hlavní unijní posty jsou již rozebrány,
budeme mít svého zástupce, jehož vliv bude odpovídat vlivu premiéra naší
země. Není žádným pravidlem, že je komisařům, kteří jsou svými vládami
opětovně nominováni, svěřena automaticky stejná oblast, spíše je tomu
naopak. A tak jediné, co nyní s jistotou víme, je, že nějakého komisaře
či komisařku mít budeme, ale nevíme, co bude mít oficiálně na starosti.
Pro připomenutí: Pavel Telička byl zodpovědný za zdraví a ochranu
spotřebitelů, Vladimír Špidla za zaměstnanost, sociální věci a rovné
příležitosti, Štefan Fülle za rozšíření a politiku sousedství a Věra
Jourová za spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví.
Andrej Babiš údajně usiluje o vnitřní trh nebo digitální agendu. No,
uvidíme.