Co příjde první? Jméno nebo agenda?

Vláda ještě neschválila jméno nového eurokomisaře. Rozhodnout má v

srpnu. Původní favoritkou byla stávající eurokomisařka Věra Jourová,

jméno však dosud nepadlo a tak se začíná spekulovat i o jiných

kandidátech.

Komisaři se od našeho vstupu do EU měnili zatím

vždy po uplynutí svého funkčního období. Ať to byl Pavel Telička,

Vladimír Špidla nebo Štefan Fülle, každý z nich byl eurokomisařem v

jedné komisi, byť Pavel Telička jen několik měsíců mezi naším vstupem do

EU a řádnými volbami do Evropského parlamentu v roce 2004. Protože jde o

politickou funkci bez záruky pokračování, musel se s koncem svého

působení každý z nich smířit, byť s trochou té vnitřní hořkosti, ať

vyřčené nahlas nebo potichu.

Funkce eurokomisaře je zvláštní,

protože současně plní vícero rolí. Jde o pozici, která odráží

vnitropolitickou situaci v dané zemi, protože nominace je v rukou

úřadující vlády a ta bude těžko nominovat někoho zcela mimo svůj dosah.

Současně bude mít vliv na politické uspořádání Evropské komise jako

celku, protože to se pak může promítat i do různých politik a návrhů a

také do vztahů s Evropským parlamentem. Budou převládat komisaři hłásící

se k lidovcům, socialistům, liberálům? To vše se počítá. Komisař však

musí splňovat ještě další kritéria. To jazykové je, řekla bych, spíše

samozřejmostí, o které snad nemá ani smysl mluvit, byť někteří komisaři

svůj počáteční handicap musí horko těžko dohánět. Očekává se však od

nich i jistá míra odbornosti ve svěřené oblasti. Před formálním slyšením

tak musí svou agendou dosud nepolíbený/á komisař či komisařka doslova

našprtat klíčovou legislativu, základní politiky a kontroverzní body,

znát záludnosti a také třeba kdo je kdo v příslušném výboru Evropského

parlamentu, který nakonec (ne)musí dát kandidátovi na eurokomisaře

zelenou. Pokud zvládne tuhle domácí úlohu, má na zbytek volebního období

do velké míry vystaráno, protože v ten moment otěže přebírají oni

legendární, nikým nevolení úředníci Evropské komise, kteří doprovází

svého komisaře doslova na každém kroku a připravují veškeré podklady.

Pro vlastní iniciativu komisaře samotného věru mnoho místa nezbývá. Čím

více je ve svěřené oblasti daný komisař zběhlý, tím více si vlastního

prostoru, jinými slovy vlastního názoru, může vydobýt, ale ani tak jeho

vlastní roli nelze příliš přeceňovat. V každém případě platí, že každý

návrh směrnice či nařízení ze strany Evropské komise musí projít jak

přes souhlas členských států, tak přes Evropský parlament a konečný

výsledek je tedy závislý na nich. Sám eurokomisař či eurokomisařka

neudělá nic.

Eurokomisař je také viditelným reprezentantem

vlastního státu v EU a v poslední době je také tendence prezentovat

eurokomisaře jako hlavní vyslance či mluvčí EU ve svých zemích. Doma se

od něj očekává, že bude bránit národní zájmy. Kolik neoficiálního

prostoru pro lobbing za různé zájmy přicházející z domova si ten který

eurokomisař udělá, byť to podle všech psaných regulí a kodexů dělat ani

nemůže, to je poněkud šedá zóna, kam slunce příliš nesvítí.

V

debatách o novém komisaři či komisařce bych nepanikařila a počkala s

jeho či její nominací na vyjednávání o portfoliu, které musí za ČR vést

premiér. Vzhledem k tomu, že hlavní unijní posty jsou již rozebrány,

budeme mít svého zástupce, jehož vliv bude odpovídat vlivu premiéra naší

země. Není žádným pravidlem, že je komisařům, kteří jsou svými vládami

opětovně nominováni, svěřena automaticky stejná oblast, spíše je tomu

naopak. A tak jediné, co nyní s jistotou víme, je, že nějakého komisaře

či komisařku mít budeme, ale nevíme, co bude mít oficiálně na starosti.

Pro připomenutí: Pavel Telička byl zodpovědný za zdraví a ochranu

spotřebitelů, Vladimír Špidla za zaměstnanost, sociální věci a rovné

příležitosti, Štefan Fülle za rozšíření a politiku sousedství a Věra

Jourová za spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví.

Andrej Babiš údajně usiluje o vnitřní trh nebo digitální agendu. No,

uvidíme.