Paní doktorko, řeknete nám několik vět o sobě. Proč sociální demokracie?
Do sociální demokracie jsem vstoupila v devadesátých letech ještě jako studentka. Měli jsme doma sociálně demokratickou tradici už z první republiky, sociálními demokraty byli oba moji rodiče. Proto pro mne byla tato strana přirozená volba a jsem přesvědčeno o tom, že i volba správná. Připustit obrovské sociální rozdíly a mezi nimi neprostupnou bariéru, je pro každou společnost časovaná bomba. Chápu sociální demokracii nikoliv jako revoluci, ale jako cestu, při které kultivujete a zlepšujete prostředí kolem Vás každý den. Je to běh na dlouhou trať, který nikdy nekončí.
Prozradíte něco z Vašeho dětství?
Můj dědeček byl krejčí, babička mu pomáhala jako švadlena. Když jsem vyrůstala, oba rodiče pracovali v zemědělství. Vždycky pro ně bylo na prvním místě vzdělání nás, dětí. K tomu patřil i sport, v mém případě tenis a spousty různých kroužků. Člověk to docení až mnohem později. Měli jsme vzácné a velkorysé rodiče.
Co škola?
Rozhodla jsem se pro studium medicíny v Brně. Léta to byla vcelku divoká, která mne hluboce ovlivnila. Tou zásadní událostí byla sametová revoluce, která mne zastihla ve třetím ročníku a náhle otevřela zcela nové obzory, včetně možnosti cestovat. Já jsem si vyřídila stáž na univerzitě v USA, kde jsem strávila dva roky v lékařském výzkumu.
Po škole jste hned nastoupila do nemocnice?
Ano, moc ráda vzpomínám na své první zaměstnání v kroměřížské nemocnici. Měli jsme na anesteziologicko-resuscitačním oddělení skvělý kolektiv, nevadilo nám spolu trávit i čas mimo práci a řada přátelství z té doby trvá dosud.
Proč jste šla do politiky?
Vždycky jsem se zajímala o dění kolem sebe, považovala jsem politiku za součást svého běžného života. Takže ani rozhodnutí jít do prvních komunálních voleb nebylo nic mimořádného. Stala jsem se místostarostkou Kroměříže, díky velkému pochopení kolegů jsem tuto práci mohla skloubit i s prací v nemocnici. Zlom nastal v roce 2009, kdy jsem se rozhodla kandidovat do Evropského parlamentu a stala se poslankyní. Kombinovat neustálé cestování do Bruselu a po celé České republice s prací v nemocnici už nešlo.
Když mluvíme o Evropském parlamentu, Vaše jméno je spojeno s bojem proti dvojí kvalitě...
Bylo to jedna z věcí, kterým jsem se v Bruselu věnovala, zdaleka ne jediná, ale mediálně nejvýraznější. Dvojí kvalitu jsem jako téma do Bruselu přinesla a doslova vydupala ze země. Vzpomínám na povýšené reakce a úsměšky výrobců, bruselských úředníků i mnohých kolegů, nejen ze západu. Stála jsem proti ohromné přesile. Dvojí kvalita, to jsou na surovinách ošizené potraviny, které se tváří jako špičkové výrobky a na tom se vydělává. A ne málo. Podařilo se mi získat na svou stranu nejdříve další kolegy hlavně z východní Evropy, spotřebitelské organizace, sbírala jsem důkazy, návrhy řešení až byl na stole evropský zákaz dvojí kvality. V Evropském parlamentu jsem skutečně úplný zákaz prosadila, ale za výrobce se ve finále postavila ministerstva průmyslu ze zemí EU, včetně toho českého, bez kterých žádný evropský zákon neplatí. To znamená, že jsme v samém závěru bitvu o úplný zákaz dvojí kvality potravin prohráli. V kampani před eurovolbami se najednou všichni předháněli, kdo je větší bojovník proti dvojí kvalitě, i když pro ni dřív nehnuli prstem. Ohromné PR ale udělalo své a výsledek znáte.
Teď tedy kandidujete v krajských volbách...
Po volbách do Evropského parlamentu jsem už kandidovat nechtěla. Cítila jsem, že musím dohnat, pokud to jen jde, to, co jsem kvůli věčnému cestování doma zanedbávala, hlavně rodinu. Prostě si od politiky odpočinout. Ale to dost dobře nejde, pokud nechcete žít s klapkami na očích. To, co se děje v krajském zdravotnictví, jsou pro mne natolik zásadní věci, že jsem se rozhodla, že stranou stát nebudu a výzvu sociální demokracie, abych vedla její kandidátku s podporou strany Zelených a dalších nezávislých osobností, příjmu. Jsou na ní lidé, které znám a za kterými je odvedená poctivá práce. A také lidé, se kterými jsme v uplynulých letech poukazovali na to, kam se zdravotnictví v kraji pod současnou krajskou koalicí ubírá a jaké to bude mít následky. Měla jsem volbu. Buď rezignovat nebo bojovat a udělat všechno pro to, aby tohle vedení kraje skončilo. Zvolila jsem to druhé.
Za rozhovor poděkovala Jana Bubeníková